3. Náhlý spád

18. července 2008 v 21:14 | Shany Ann Farrel |  Rodičovské trable
Uff... Tak sem se kvůli vám NEUVĚŘITELNĚ dřela s další kapčou... Sem na sebe hrdá že sem v polospánku dokázala cosi vytvořit. Heh, je to šílený.
Takl se mějte a KOUKEJTE POŘÁDNĚ KOMENTOŠIT!!!
"Takže znova," pronesla Kate zamyšleně k Jasonovi, který právě přistoupil k pokladně. "Ty si koupil lístky na Shana." Jason kývl. "Jak?" Povzdechnutí. "Mam známosti… Koupíme popcorn?" "Moment, moment, moment! Známosti? Ty si sehnal lístky na Shana, protože máš známosti?!" Kate ho propalovala nedůvěřivým pohledem. Jason znovu kývl a pak nasadil nadšený výraz a na někoho zamával "Nazdar Johny!" To muselo být na toho zrzavého dlouhána, který kontroloval lístky. Mohlo mu být tak šestnáct, sedmnáct… Když si jich všiml, tak Jasonův pozdrav opětoval. Jakmile k němu došli, tak se po jeho ošklivé tváři rozlil připitomělý úsměv. "Ale, ale, jestlipak tohle neni Jason Morgan s nějakou svojí kočičkou?
Myslim, že vim, Jasi, proč si po mně tak strašně chtěl ty lístky. Wow, kdybych já měl takovou číču, taky bych pro ní udělal první poslední, co?" prohlásil tónem, který zřejmě považoval za neuvěřitelně svůdný a rozchechtal se. Jason ho napodobil, ale Kate ke své úlevě zjistila, že ten smích je falešný. Zrzek před nimi si toho ale asi nevšiml, poněvadž Jasona plácl přes rameno a stále se smějící jim mávnutím ruky naznačil, že můžou jít. Jakmile se vzdálili dostatečně daleko, Jason ztratil svou masku smíchu a tvářil se opět normálně. Kate na něj zlobně koukla.
"Co to proboha bylo za hnusa?" vyrazila ze sebe a s odporem sledovala, jak jim ten kluk mává. Jason se už na něj radši ani neotočil, když odpovídal. "Tohle? To je ta známost, o který sme teďka mluvili. Johnny Lewis. Je sice odpornej, ale… Když chceš někdy sehnat lístky na premiéru levně, tak se vyplatí, znát se s nim… Ale přiznávam, že sem byl v pokušení dát mu do držky, když na tebe tak mluvil. Hajzl jeden…" Kate sice tak nějak tušila, že tohle Jason tohle řekl jen aby ji uklidnil, ale stejně jí to udělalo dobře. Pousmála se a popadla ho za ruku.

"Já prostě Shana zbožňuju! On je tak… tak geniální! Nechápu, jak může někdo psát tak úžasně! Ty knížky… Páni a zfilmovaný to bude určitě ještě lepší! Páni… Jasone, ani nevíš, co to pro mě znamená, žes mě na něj vzal… Ty si prostě senzační!" Byla z toho všeho asi trochu vedle. Se svým milovaným klukem v kině a ještě k tomu na premiéře prvního dílu Ságy Darrena shana… Asi toho na ní bylo moc, tak blekotala a ani se nezamýšlela nad tím co blekotala. Jason jenom protočil oči v sloup a… zacpal jí pusu popcornem. To tedy nebylo příliš galantní, ovšem omlouval ho fakt, že film právě začal. Kate zatajila dech a pevně se chytla Jasonovi ruky.
Po půl hodině, když se film začal rozjíždět, zjistila, že Jason se láduje popcornem a popadl jí bláznivý nápad. Bylo vidět, že Jasona film příliš nezajímá. Okolo bylo strašné ticho a to se Kate neza mlouvalo. V její krabici od popcornu už zůstalo jenom pár zrníček, tak… Tak krabici vzala a v nestřeženém okamžiku jí narvala Jasonovi na hlavu. Ten na ní zařval, vysloužil si tak rozhořčené ´Pssst!!´ od lidí sedících nad i pod nimi. Serval si to z hlavy, sebral pár kousků popcornu, které následně hodil Kate do obličeje. Ta zaječela. Když už jeden chlap pod nimi otevíral ústa k nějakému vzteklému vynadání, hodil Jason dalších pár zrníček. Jenže ty mu jaksi vyklouzly z ruky a rozletěly se směrem k muži. Několik mu jich narazilo do obličeje a jedno zrníčko vletělo do jeho úst otevřených k výtce. K té se už ale nedostal. Popcorn mu vletěl do krku, muž začal kašlat a po několika neuvěřitelně dlouhých vteřinách, kdy lidé poblíž něho ani nemrkli, jen ho vyjeveně sledovali, začal v důsledku nedostatku kyslíku modrat a spadl kašlající na zem. "Záchranku!" ozval se jekot ženy sedící doteď vedle něj. "Proboha, volejte někdo záchranku!! Eddie, Eddie, zlato, co se děje?!"

Společnost CineMin se hluboce omlouvala všem jejich návštěvníkům, když přerušila všechny běžící filmy z důvodu jisté nehody. Mělo se za to, že jistý pan Eddie Cressel byl do filmu vtáhnut natolik, že se nesoustředil na žvýkání popcornu, kterým se téměř zadusil. Naštěstí však mu duchapřítomnost jeho manželky Angel, která zavolala na poslední chvíli záchrannou službu a první pomoc dvou teenagerů, jisté Katharine Watsonové a Jasona Morgana, zachránila život. Bohužel však pan Cressel nebyl ve stavu, kdy by mohl jen tak odejít domů a proto byl odvezen do zdejší nemocnice spolu se svou manželkou, která podle sestřiček potřebovala nutně pár prášků na uklidnění. A tak dva mladí zachránci (?) zůstali sami vyděšení stát na chodníku, zatímco se lidé z kina pomalu vytráceli.
"Proboha…" zašeptala Kate a Jason jí pevně stiskl ruku. "To bylo… Málem sme ho zabili!" vyrazila ze sebe. Jason jenom provinile zachraplal: "Já vim… Já…" Nedokázal to ze sebe vypravit. Kate ho chápala, bylo to strašné! Málem zabili člověka!
A tak tam stáli. Stáli tam tiše ruku v ruce oba ponořeni do svých vlastních myšlenek typu Co by se stalo, kdyby… Kdyby se nakonec oba rychle nevzpamatovali ze šoku a nepomohli mu, kdyby jeho žena neměla s sebou mobil… Byl by ten neznámý muž, pan Cressel, mrtvý. Byl by po smrti a oni dva by za to mohli…
Kate bylo ze sebe sama špatně. Měli se přiznat! Sice mu pomohli, ale… Za to celé přece mohli oni a jejich pitomé puberťácké chování!
Pak byla Kate vyrušena ze svých úvah. Měla takový zvláštní pocit, že je někdo sleduje. Snažila se, jak mohla někoho zahlédnout, aniž by pootočila hlavou. Nikoho neviděla a tak se znovu zadívala před sebe a… Stál tam. Muž v dlouhém švestkovém plášti - nebo to byl hábit? Na hlavě měl dlouhou čapku, jakou Kate znala z pohádek o čarodějích. Po hábitu mu splýval dlouhý bílý plnovous a stejně bílé vlasy byly vidět zpod čapky. Jeho podivný vzhled zdůrazňovaly půlměsícové brýle, které byly posazené uprostřed dlouhého nosu. Kate ohromeně vyvalila oči, nemohla je od muže odtrhnout. "Jasone…" snažila se ze sebe vypravit, aniž by se jí hýbly koutky. Jason, který doteď propaloval nepřítomným pohledem k ní trhnul hlavou a podíval se na ní. "Jasone… Nedívej se tam, ale… Naproti nám… chlap… určitě policajt… Sleduje nás!" šeptala rozrušeně. Naštěstí jí Jason poslechl a raději než na něj následoval její příklad a zabodl pohled do země. "Policajt?" zeptal se potichu rozrušeně. "Myslíš, že ví..?" Kate polkla. "Možná… Třeba nakonec pan Cressel mohl mluvit..? Třeba to řekl a oni na nás poslali policii?" Úplně cítila, jak Jason vedle ní ztuhl. Ona na tom taky nebyla nejlíp, byla vděšená na nejvyšší míru. "Víš to určitě? Třeba… Třeba…" "Ne! Určitě je to policajt… Proč by nás tak sledoval? Nespustil z nás oči!" Jason neznatelně přikývl. "Tak jo… Katy… Myslím, že budem muset zdrhat… hodně rychle. Jestli sou tu poldové, sme v hajzl. Poběžíme k nám domů. Naši nejsou doma. Ale budeme muset chvátat jako nikdy, jasný?" vychrlil na ni šeptem. Kate jen zbledla. Utíkat před policií… Ale budou v pořádku, určitě budou v pořádku, vždyť je s ní Jason. "Tak dobře… Ale… kdyby jeden z nás nestačil, druhý bude utíkat dál, jo? A kdyby jednoho chytili, nepráskne to na druhého…" "To je jasný!" odvětil tiše a silně jí stiskl ruku. "Takže, na tři běžíme… Jedna…" Kate malilinko vzhlédla a viděla, že muž nepatrně naklonil hlavu. "Dvě…" Kate viděla, jak muž sáhl do svého hábitu a téměř se jí zastavilo srdce. "TŘI!!! Poběž!!" Oba dva se bleskově rozběhli směrem nahoru. Kate neviděla mužovu reakci, nechtěla vidět… Prostě jenom běžela. A najednou do něčeho, někoho narazila. Nejdřív ho neviděla, byl celý v černém, ale pak před sebou rozeznala obrysy vysokého černovlasého muže. Povědomého… Zatímco se okolo něj Jason bleskově protlačil, Kate od něj poodstoupila. Lapala po dechu. Ty oči… Tak známé černé chladné oči… Znala je. Znala je, každý den ji sledovali z fotografie, kterou měla její matka vystavenou nad televizí. Znala ty černé vlasy, které tomu muži spadali kolem tváře, znala je, o trochu kratší, ale ty samé. Znala ten trochu křivý nos, znala ho, byl pořád stejný. Znala rysy mužova obličeje. Nespočetněkrát je pozorovala. Stála u fotografie a sledovala ho, jeho ústa v jemném úsměvu, jak stojí u jezera Lochness a objímá Ann Watsonovou, její matku. Vždy když se matky zeptala, kdo to je, řekla, že její otec. Och ano, toho muže tolikrát na fotografii nenávistně pozorovala. Znala ho.
Kate cosi nesrozumitelného vykřikla a… rozběhla se. Pryč. Ignorovala Jasona, který na ní volal, ignorovala starého muže ve vestkovém hábitu, který k ní promlouval a i jeho… Nic neříkal, stál tam a pozoroval jí, jak před ním utíká. Jak utíká před mužem, který je nejspíš její otec. Jak od něj utíká pryč, co nejdál, jako od ní před třinácti lety utekl on…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shany Shany | E-mail | Web | 18. července 2008 v 21:31 | Reagovat

Mi to asi nebudete věřit, ale píšu new kapču. Ne, ne, ne, dneska už nic, zejtra taky ne, sem u tatínka a pozejtří asi bude... Tak zdary!

2 Shany Shany | E-mail | Web | 19. července 2008 v 9:33 | Reagovat

Tak jo... Další kapča bude dneska, už mam jednu stránku ve Wordu, ňák mi to chytlo. Ale kdyby dneska nebyla, tak to znamená, že mi to zas pusilo.. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama