Sám v Olympiii a chudý

18. července 2008 v 15:38 | Shany Ann Farrel |  Jednorázovky
xD xD xD
Tak tahle jednorázovka NENI z fandomu Harry Potter. Je to vlastní zážitek. Viď, darrelíku?? x)
Trošku sem tam upravila pár věcí, ale jenom malinko. Nic zásadního.

Tohle chci věnovat paní a panu Jírojc, že nás teda nakonec našli. Díky!!!
Zadrnčení telefonu. Ozval se ten dobře známý vyzváněcí tón, který měla Shany Farrelová jen pro jednoho člověka… "Haló..?" protáhla, jakmile skočila po mobilu a s úsměvem zkonstatovala, že jí volá její nejlepší kamarádka Darrela Morganová. "Shany? Jé Shany, nazdárek! Jak je? Teda… Nezabil tě taťka za ty dvóji, co? A vůbec, co příbuzenstvo na vystrko?" ozval se z mobilu Darrelin hlas. Copak potřebuje? "Darreli, čauvec, sem tě zase pár minut neslyšela, co," zasmála se Shany. "Ale jo, v poho, tatínek ještě neví… A až se dozví, nezabije… Proboha, co příbuzenstvo? Myslíš, že za tu půl hodinu, co sem přišla ze školy, sem stihla všechny obejít s vystrkem?" "Haha… Ne, já jenom… Sem se chtěla zeptat. Takže táta tě nezabil, to je v poho, takže s náma můžeš do Olympie… Jedem v půl druhý, přídeš k nám..? Jo a pudem nejspíš do kina na Narnii. A vezmi prašule, pude se nakupovat!" Shany se pro sebe zamračila. "Stop, stop, stop!! Jaká Olympie? Co to meleš??" "Za to naše "krásný vysvědčení" jedu s rodičem do Olympie a můžu si s sebou vzít kámošku. Takže jedeš?"
vysvětlovala Darrela a zdála se být netrpělivá. "No to mi řikáš brzo! Já mam naplánovaném rodinnej oběd! Tyve, prej do Olympie, prej v půl druhý!" "Tak poslyš," ozvalo se rozčileně z mobilu. "Já moc dobře vim, že máš rodinnej oběd a poněvadž i vim, kdo všechno tam bude, tak se tě snažim vysvobodit! Mno ale pokud madam nechce, můžu samozřejmě vzít třeba…" "Zapomeň! Jedu! Takže… Byla tady řeč o nějakym kinu..?"

"Už… sem… tu…" Shany doběhla k vrátkům Darrelina domu. Funěla jako smečka sumo-ježků, která právě zdolala K2. Darrela se po ní jenom překvapeně ohlédla a s povytaženým obočím se optala: "Šmarja, co si dělala? Si zadejchaná, jako…" "Co sem dělala? Dyk si mi řikala, ať máknu, že se jede dřív!" No to jo… Ale tim nebylo myšlený, že tu máš bejt za minutu… Ještě nejsme hotový…" Shany na ní nevěřícně a naštvaně koukla z pod přimhouřených víček. "Jako co?! Ona si mi řekne ať chvátam, že už pojedete, já se sem ženu jak blbá, abyste mi neujeli a… Vy nejste hotový? Tak to sem ještě mohla dočíst tu novou kapitolu k… Hej!" zajíkla se vztekem. Darrela se už ale pobaveně otočila a vstouplia dovnitř.
"Tak dobře, dobře! Za jak dlouho budete..? Brý den!" Do chodby právě vstoupila Darrelina mamka s hřebenem v ruce. "Ahoj, ahoj, takže nakonec jedeš s námi? A nejsi tu nějak brzo?" A s tím vstoupila do kuchyně. "Nejsi tu nějak brzo?!" napodobila jí Shany a podobalo se to syčení rozčileného hada, který se právě chystá zaútočit na svou kořist, kterou byla momentálně Darrela s nevinným úsměvem na tváři. Raději zalezla do vedlejší botárny.
Shany jen rezignovaně s povzdechem zakroutila hlavou a usadila se na sedečku. Čekala…
Po deseti minutách stávkování před dveřmi, to vypadalo, že by se konečně mohlo vyjet.
Poslední Darreliny kosmetické úpravy se chýlily ke konci a Shany byla vděčná, když se konečně svalila do sedačky auta. Směr Olympia Plzeň!

Cesta proběhla celkem v klidu. Tedy až na pár řidičů, kteří nechtěně brzdili provoz, ovšem někteří z posádky auta byli přesvědčeni, že to dělají naschvál a dali průchod svým pocitům, čímž vyvolali záchvat smíchu u dalších členů posádky. A po necelé půl hodině se před nimi objevila Olympie…

"Takže…" Darrela se, jakmile je její rodiče před kinem opustili, ujala vedoucí funkce. "Koupíme lístky, doufam, že taťka rezervoval ty správný…" "Hele?" ozval se její mladší
brácha Pavlík. "Co..?" "No… Ta Narnie… já bych tam nešel… Co zrušit rezervaci a jít třeba na to Bathory?" Darrela ho za chůze sjela lazerovým pohledem a Shany potlačila úšklebek.
"Nepřichází v úvahu!" "Proč?!" Pavlík se na ní zamračil. "Vždyť to určitě bude mnohem lepší, než…" "Tak hele," přerušila rozhodně jeho protesty. "na Bathory nejdem! Za prvý," spustila rychle, než se její brácha zmohl na odpověď. "by nás na ní nepustili, je to až od patnácti nebo od kolika… A za druhý," zvýšila hlas, když už otevíral pusu. "Bathory v kinech ještě ani není! A i kdyby… Já a Shany chcem na Kaspiana a ty bys měl bejt rád, že s náma vůbec deš!" Dál mu nevěnovala pozornost a šla koupit lístky. Shany počkala, až bude zabraná do debaty s chlapíkem u pokladny a pak se nenápadně k Pájovi naklonila. "Já tě někdy na to Bathory vezmu!" slíbila a se zadostiučiněním sledovala, jak se k nim Darrela okamžitě zlostně otočila. "A ty kupuj lístky a nás si nevšímej, jo?"

"Nenávidim reklamy…" zahučela si pro sebe Shany a Darrela jen kývla a nabrala si další hrst ze Shanyina sladkého popcornu, když sledovali už asi stou reklamu. Na brambůrky Bohemia.
h. "Hele, nech můj popcorn na pokoji! Vy ste chtěli slanej, máte slanej! Za moje peníze! Tak mi laskavě neužírej i můj sladkej… Pavle!" vyrazila ze sebe, když Pavlík naprosto ignoroval její varování a strčil ruku do její krabice s popcornem. Hodila po něm pár kousků. To zaujalo i Darrelu, která přestala bezmyšlenkovitě sledovat ukázky na Hellboye a Zlatou armádu, vzala si hrst slaného popcornu a hodila ho na Shany. "Válka!" vykřikla nadšeně, čímž si vysloužila pohoršené pohledy od manželského páru sedícím nad nimi a znechucené zakroucení hlavou od svého bráchy a Shany. Zklamaně se svalila zpět do křesla a nasadila stejně otrávený výraz jako ostatní. "Nenávidim reklamy!"

Letopisy Narnie - Princ Kaspian právě skončil a skupinka dvou puberťaček a jednoho menšího kluka vyšla ze Cinestaru. "Ach jo, ten konec byl takovej smutnej…" povzdechla si Darrela. Pája jí nevěnoval pozornost, šel kousek od nich, ale Shany se na ní otočila. "Smutnej? Mně na tom teda nic smutnýho nepřišlo. Co se ti nezdá?" "No dyk… Jak dala Zuzana Kaspíkovi pusu…" "A to se ti zdá smutný?" "Ne, jenom… Že se tam už Zuzana s Petrem nebudou moct vrátit." "Šmarja… No to jo, ale stejně Edmund s Luckou tam ještě můžou!" "No to jo, ale když vono to vypadalo na šťastnej konec a pak prej, že už se nevrátí… Ach jo!" Shany protočila oči. "A neměla bys bejt náhodou ráda?" "A proč jako?" "No… teď je aspoň Kaspian volnej…" Načež Darrela jenom něco neidentifikovatelně zavrčela a zrychleným krokem se vydala k restauraci, kde měli v tuhle dobu domluvený sraz s Darrelinými rodiči. Všichni tři si sedli k prázdnému stolu a čekali. Pět minut… Deset minut… Patnáct minut… "Kde sou?" optal se netrpělivě Pája Darreli, zatímco Shany propalovala pohledem hodinky. "Nemam tušení." Dvacet minut… Půl hodina…
"Hele, neměli sme třeba sraz někde jinde?" "Ne určitě máme čekat tady."
Třicet pět minut… Čtyřicet minut. "Ségra…" "No?!" Darrela začínala být nervózní. "Co třeba… Třeba na nás zapomněli a… odjeli bez nás..?" "Shany se na židli zavrtěla. "To ne! Přece by nezapomněli, že se vrací bez tří lidí?" "Neberou mobily…" připomněla Shany tiše a Darrela se na ní nejistě podívala. Pak obě dvě najednou vstali. "Třeba sou v nějakym obchodě! Jdem je hledat!" A šli…
"To snad není možný! To snad není možný!" Shany pochodovala kolem dokola, zatímco Darrela s Pájou datlovali další SMSku jejich rodičům, které stále nenacházeli. "Aby bylo jasno, už s váma NIKDY nejedu nakupovat! Nikdy!" "No jo, porád! Zkus jim zavolat ze svýho mobilu!" Shany se na ní sarkasticky ušklíbla. "To už sem zkoušela. Třikrát!" Sáhla po mobilu, aby se podívala na hodiny. Dvě hodiny. "Dvě hodiny," tentokrát to řekla nahlas. "Dvě hodiny už je hledáme, prolezli sme celou Olympii a nakoukli i do Hypernovy… To je šílený!" "A co teda navrhuješ?" ozvala se Darrela, když dopsala SMS. "Myslim, že by sme to měli nahlásit do Informací. Dyť víš, dycky to přece hlásí…" Pája s Darrelou se na sebe koukli…
"To je dobrej nápad!" řekl okamžitě Pavlík a Darrela rezignovala. "Tak teda dobře. Ale řeknete to VY! Já už sem dneska zařídila věcí…" "A kam nás to dostalo…" "Hele, nech si to! Já to prostě tej ženskej u Infa neřikam!"

"Takže co mam říct?" zeptala se Darrela naštvaně o pět minut později kousek od Informací.
"Mam říct: Dobrý den, my sme se ztratili?" Pavlík se uchechtnul. "To zas ne, to by si mysleli, že sme neschopný. Řekni to nějak, aby vina spadala na někoho…" "Řekni třeba, že se nám ztratili rodiče!" napadlo Páju, který se do teď diskuze příliš nezúčastňoval. Shany radostně přikývla. "To je nápad!" načež Darrelu popostrčila. "Tak běž! Čím dýl to řeknem, tim dýl tu budem trčet! Darrela jen něco frustrovaně zamumlala a došla k Informacím. "Ehm, dobrý den," řekla, aby upoutala pozornost ženy sedící za pultem. Ta se na ní otráveně podívala. "Ehm… My bysme… Mno nám se tak nějak ztratili rodiče…" vypravila ze sebe. Žena se na ní překvapeně podívala a pak se rozesmála. "Ztratili rodiče, říkáš?" "No… tak nějak. Už je tu hledáme přes dvě hodiny… A… Mysleli sme," trhla hlavou směrem k Shany a Pájovi. "že byste to mohla vyhlásit, jako když se tady nějaký dítě ztratí…" Ta ženská se znovu usmála a zakroutila hlavou. "To hlásíme jenom, když se ztratí nějakej malej prcek a vy ste už dost velký, ne? Zkuste se po nich ještě podívat, ale asi nemá smysl to hlásit, vy ste určitě šikulky a najdete si je, co?" ukončila diskuzi, vrátila se pohledem k papírům před ní a Darrela, která se od ní bez rozloučení otočila si pod nos mumlala urážky. "Baba jedna bláznivá," ulevila si Shany, když byli dostatečně daleko. "Co by jí to asi udělalo, kdyby nás vyhlásila?! A ještě se nám řehtá!" Oba dva opětovali její pobouření. Už je nenapadalo, jak se z téhle situace dostat. Museli čekat… Zrovna když se chtěli vrátit k restauracím, tak Pavlíka znovu osvítil nápad. "Mohli bysme třeba kouknout do garáží, jestli tam je auto. Jestli tam bude, tak ještě neodjeli!"
Darrela a Shany se, místo provolávání slávy Pájově inteligenci, beze slova rozběhli směrem ke garážím. "Jestli tady to auto nebude, tak sou tvý rodiče mrtvý!" prohlásila Shany, zatímco běželi. Darrela kývla. "To teda sou, ale zabiju je já!"

"Hej, Darrelo, Pájo, TADY JE!" vykřikla Shany nadšeně, protože právě objevila jejich auto.
Oba dva k ní okamžitě přiběhli a oddechli si. Stálo před nimi v celé své kráse. "Senzace! Teď už zbejvá jenom najít rodiče." řekl Pája ponuře a vysloužil si tak naštvaný pohled od své sestry. "To už nebude problém," ujišťovala optimisticky Shany a cosi hledala ve své taštičce přes rameno. "nemáte tady někdo papír a tužku?" Darrele i Pavlíkovi okamžitě došlo, co chce udělat a prohledali kapsy. Bezúspěšně. Pak si Shany povzdechla a dramaticky prohlásila: "Váš táta mi uškrtí…" načež vytáhla z kapsy růžový lesk na rty a… zarazila se. Pak s úsměvem podala lesk Darrele. "Myslim, že bys to měla napsat ty." Darrela přikývla. "Co mam napsat? "Napiš: Čekáme u Infa. Pokud se neobjevíte, voláme Shany rodičům." "Dobře. To by šlo… Chudák to přední sklo…" zamumlala ještě, zatímco na něj psala. "Hotovo!" Odstoupila a prohlížela si text jako nějaké umělecké dílo. Pak se ale přestala usmívat. "Taky začínáte mít hlad?" zeptala se a dostalo se jí odpovědi v podobě horlivého kývání.

"No fuj, to se ale vážně nedá jíst! Takhle pálivý není ani Aglio Oglio!" Darrela se na Shany zamračila a na znamení, že jí nevěří, si do pusu vložila pořádný kousek masa. Bylo vidět, jak se přemáhá, aby se tvářila spokojeně. Spolkla sousto a hned se vrhla po jejich flašce s pitím. Vypila téměř půlku a Shany jí pozorovala s úšklebkem. "No dobře, dobře, asi je to… trochu… pálivý, no!" přiznala nakonec, když se na Shanyinu stranu přidal i její brácha. Ale hlad byl silnější. Nakonec se na jídlo vrhli a skoro ho snědli. Ke konci měli pocit, že by zvládli chrlit oheň. Shany došla ještě na záchody doplnit jejich zásoby vody a pak… Čekali. Zase…
Bylo půl deváté, rodiče hledali už skoro tři hodiny. "Poslouchejte: ´Jestli se neobjevite do ctvrt hodiny, volame Shany rodicum.´ To by šlo, ne? Mam poslat?" zeptala se Shany, která byla asi nejvíc otrávená. Nečekala na odpověď a odeslala.
Čekali dalších deset minut, když… "MAMIII!!!" zařvala Darrela a rozběhla se směrem ke dvou lidem, vystupujících ze schodů. "Mami, tati, PROBOHA KDE STE BYLI?! My tu jako pitomci…" Shany a Pavlík vyletěli ze židlí a běželi za ní. "Zabít! Zabít! Zabít!" mrmlala si pro sebe Shany, ale ve skutečnosti to nemyslela vážně. Byla opravdu ráda, že se objevili, až na… "Poví mi někdo z vás laskavě, proč je na mym přednim skle obrovském nápis nějakou rtěnkou, která nechce dolů?!"


Prosim, ignorujte ten useklej konec, ju? Danke!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Darrela Darrela | 20. července 2008 v 17:12 | Reagovat

Thak něco sis sice PŘIKRÁŠLILA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Ale jinak je to fajn!!!Theda ten popkorn si házela TY!!!!!!!!!!!!!

2 Darrela Darrela | 20. července 2008 v 17:15 | Reagovat

HOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOODNĚ SIS TO PŘIKRÁŠLILA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

3 Darrela Darrela | 20. července 2008 v 18:35 | Reagovat

Darrela: Víme, víme, ale já to nějak musela dát do čitelný podoby... xD

Dík za koment! x-*

4 Shany Ann Farrel Shany Ann Farrel | Web | 20. července 2008 v 18:36 | Reagovat

PROBOHA!!! Omlouvam se, že sem ten koment napsala pod tvym jménem! x)

To omylem!!

5 Darrela Darrela | 25. července 2008 v 14:46 | Reagovat

Si a zabití!!!

6 Shany Ann Farrel Shany Ann Farrel | Web | 25. července 2008 v 16:13 | Reagovat

Darrela: xD Já vim...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama