Zjištění 1/2

18. července 2008 v 15:55 | Shany Ann Farrel |  Rodičovské trable
První část kapitoly Zjištění. Je to krátký...
Chyby ignorujte.
Albus Brumbál seděl pohodlně usazen v křesle ve své pracovně. Pomalu usínal.
Bylo toho na něj poslední dobou trochu moc, obzvlášť teď, když se zjistilo, že v Edinburgu žijí dvě třináctileté děti, kterým, i přes to že se u nich několikrát projevily kouzelné schopnosti, nedošel dopis z Bradavic. Ani si nedovedete představit, kolik toho musel Brumbál udělat, aby se všechno správně zařídilo. Několikrát navštívil Popletala, poslal nespočet dopisů na všechny možné ministerské odbory, asi stokrát ujišťoval celý profesorský sbor, kromě Severuse, samozřejmě, že je vše v pořádku, ale nejhorší bylo vůbec zjistit, kde a jak děti žijí,
jestli jsou z úplně mudlovské rodiny, nebo zda mají nějaké vzdálené předky kouzelníky a hlavně, jestli budou schopni nastoupit opožděně do Bradavic a doplnit si všechno učivo. A vzpamatovat se z šoku, že jsou kouzelníci…
Celé mu to ještě ztěžovalo ministerstvo kouzel. Odmítlo mu o těch teenagerech podat jakékoli informace, tak si k nim dopomohl sám. Dnes ráno vyslal Fawkese do Edinburgu na menší špionážní akci. Nejdřív chtěl vyslat Severuse, ale bylo mu okamžitě jasné, jak by to dopadlo.
A když se Fawkes nabídl…
Odletěl asi v 6 ráno. Fénixové dovedou neuvěřitelně rychle létat, takže by tu měl být každou chvíli….
Zrovna když na to pomyslel, okno se s bouchnutím rozrazilo a Fawkes vletěl dovnitř. Ředitel se na něj usmál. "Skvěle, Fawkesi. Už jsem si mysle, že se ti něco stalo," řekl a pohladil ho po opeřené hlavě. Fénix spokojeně přivřel oči. "Zjistil´s něco?" zeptal se Brumbál, ale pták místo odpovědi (Pozn. autorky: Já osobně nevim, co Brumla čekal, že mu ta husa, pardon, krocan, poví. Ono to umí mluvit??) seskočil mu z ramene a odhopsal k myslánce položené na stole a skočil přímo do ní. Brumbál ho následoval a po chvíli už stál v Edinburgu, uprostřed Fawkesovi vzpomínky…
Bradavický netopýr Severus Snape dnes už poněkolikáté perfektně nacvičeným, ledabylým pohybem přeškrtl papír ležící před ním. Byl to naprosto zprasený domácí úkol Nevilla Longbottoma. Snape se ušklíbl a pomyslel si, že pokud Longbottom bude i nadále vydávat takovéto výkony, bude u Brumbála požadovat, aby opakoval ročník. Znovu se na pergamen zadíval a když s úlekem zjistil, že si ten chlapec myslí, že když smíchá Baziliščí sliny a šťávu z Rulíku zlomocného dostane silné afrodiziakum místo silného jedu, celou tuto práci zmuchlal a vhodil do krbu. Nevěřícně zakroutil hlavou a pokračoval v opravování. Další pergamen. Podpis v rohu hlásal Harry Potter. Tak to bude ještě lepší. I když… Potter poslední dobou byl v lektvarech mnohem lepší než kdy dřív… Snapea byste to ale nedonutili prozradit ani kdyby vypil kotlík Veritaséra. Chopil se brku a začetl se. "Doušek živé smrti… Přísady… Baziliščí sliny, šťáva z rulíku… tarantulí krev… hmm…" mumlal si pro sebe zatímco odpočítával přísady. Vypadalo to docela dobře… Dokončit opravu mu ale bohužel nebylo umožněno, poněvadž oranžové plameny z krbu zmizely a nahradily je zelené. Snape obrátil oči v sloup, bylo mu jasné, co přijde… "Severusi, potřebuji tě tady. Neprodleně se dostav do mé pracovny, prosím." Hlava Albuse Brumbála vyskočila z plamenů a několik sekund na to opět zmizela. Profesor lektvarů si zlobně odfrkl a zamručel: "Člověk už nemůže mít chvíli klidu ani na své povinnosti…" ale za Brumbálem se stejně vydal…
"Volal jste mě, pane řediteli…" i když byl Severus naštvaný, stejně se choval zdvořile. Ono se to většinou vyplatí. Byl trochu zaražen, když se na něj Brumbál podíval s nečitelným rozverně-ustaraným pohledem mu odpověděl. "Samozřejmě, že volal, Severusi, děkuji, žes přišel." Ten senilní blázen, moc dobře ví, že jsem neměl na vybranou! Snape dokonale ovládl své emoce a jen se sarkasticky ušklíbl. "Jistě jste měl něco důležitého na srdci…" "Jistě, jistě… Nedáš si trochu čaje?" asi dá výpověď. "Ne, děkuji. Co jste chtěl?" Brumbál se na něj záhadně usmál. Prosím, posaď se. Nabídni si citronový bonbón…" "Proboha Brumbále!" "Dobrá, tak dobrá. Pamatuješ si ještě na to, když jsem vám oznámil, že v Edinburgu žijí dvě…" "Žijí dvě děti, které ovládají magii, ale i přesto jim nedošel dopis. Dívka a chlapec. Pamatuji se." Jak by mohl zapomenout? Brumbál o tom mluvil celý týden… "Přesně tak, Severusi. Víš, dnes k ránu jsem posla Fawkese do Edinburgu, aby mi o nich něco zjistil. Sdělil mi pak velmi zajímavé věci…" Brumbálův záhadný úsměv se ještě rozšířil. "Co jste zjistil?" vyrazil ze sebe, protože už mu vážně docházela trpělivost. A ten Brumbálův výraz mu moc nepomáhal. "Ta dívka… Jmenuje se Kate Watsonová. A…" "A?!" "A je to tvá dcera."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama